Když španělští dobyvatelé přišli do Tahuantisuya, setkali se s odlišnou civilizací. Byla společensky i politicky organizována podle vize a koncepce andského člověka, bez vlivu vyspělých společenství, která se vyvíjela v Evropě. Španělé objevili bohatou a rozmanitou faunu a flóru. „Cizí“ druhy, které oči evropana dosud nikdy neviděly, vzbudily rychle jejich zájem a zvídavost. Mnohé z těchto druhů byly dovezeny do Španělska jako suvenýry a mezi nimi též zvláštní psi bez srsti.
V madridu se nachází původní nepublikovaný rukopis, který obsahuje pozorování Francisca De Hernandeze. Ten uvádí, že v Nové Galicii (hraniční provincie – uzemí dnešního Mexika) chovají rasu psů bez srsti, s hladkou tmavou kůží, podobající se „lebrelům“, jenže jsou vyšší a mají odlišný způsob štěkání než ostatní psi. Jednoho má také náš pán, princ Charles.
O něco později, peruánský kronikář Guillermo Gellardo zaznamenal: „Když jsme přijeli na dvůr panovníka Filipa I. Sličného (1478-1506), obdarovali jsme jej několika suvenýry z nově objevených západních zemí. Ve středu 22. června 1502, když zeť katolických králů pobýval ve svém domě, ukázali jsme mu dvě nové věci: 1. psa, který byl celý černý, neměl vůbec žádnou srst a ústa měl jako černá žena. 2. zeleného papouška, sotva většího než malá opička, který mluvil.“
Tyto údaje shromážděné prvními kronikáři, kteří přišli s expedicí Francisca Pizarra, jsou první zprávy, které máme o existenci peruánského naháče – Peruvian Hairless Dog. Nicméně jeho dosud neobjasněná historie nás zavádí více než dva tisíce let zpět do dávných časů.
V průběhu formování andských společenství se jednotlivé „civilizace“ vyvíjely převážně při pobřeží a v horských oblastech Peru. Vznikali zde malé zemědělské feudální státy až do počátku našeho letopočtu. Vztah mezi člověkem a psem, iniciovaný před tisíci lety, tedy nabyl na významu u dřívějšího obyvatele And. Nejstarším dokladem toho je pravděpodobně nález v zátoce Puémape of San Pedro de Lloc – psí hřbitov společně se hřbitovem tehdejších obyvatel. Tito patří ke kultuře Salinar, jejíž pozůstatky vykazují stáří přibližně 300 př. n. l.
Význam psa signifikantně ovlivnil umělecké projevy kultury Nazca (100–700 n. l.). Během druhé fáze byla keramika charakterizována jako zvlášť naturalistická, velmi jednoduchá a rafinovaná. Načervenalé barvy se zobrazením rostlin, plodů a zvířat. Běžné byly též sošky vícebarevných plodů a zvířat, přičemž pes-naháč byl reprezentován s obdivuhodným realismem. Kromě toho musíme zdůraznit, že psi se objevují v repertoáru petroglyfů v Pampa de Ingenio.
Tento fakt souvisí s obrazci na Pampas de Nazca, která je proslulá liniemi, které tvoří odlišné zoomorfní figury, zejména geoglyf, který byl interpretován jako pes. Není na tom nic zvláštního, protože tohle zvíře bylo vždy považováno za sluhu horských božstev. V okolí města Nazca lidé stále věří, že psi odcházejí s duchy smrti na Coropuna.
Kultura Vicus (500 př.n.l.-400 n.l.), která má jmeno podle vrchu nacházejícím se na území dřívější Pabur Farm, asi 50 km východně od Piura, nezůstává v tomto smyslu pozadu a svou keramikou vykazuje stejnou charakteristiku, jakou si pes zachovává do dnešní dnů. Jejich keramika ukazuje vyjímečnou dovednost ve skulpturálním nebo plastickém umění, neboť vymodelované figury a jiné sektory nádob byly pomalovány červeně nebo tzv. technikou negativní dekorace. Časté jsou antropomorfní, fytomorfní i zoomorfní motivy sošek. Pro lepší pochopení je demonstrována keramická nádoba s kulovitým držadlem, s hlavou psa-naháče.
Více než 1000 let před Tahuantinsuyu dosáhl národ, dnes zvaný Mochica (100 př.n.l.-700 n.l.) svého maximálního vývoje v pobřežní rovině Peru. Přestože neznali písmo, Mochicané předali svědectví o svých aktivitách a prostředí pomocí svého umění, výrazovými prostředky, které obdivuhodně odpovídají skutečnosti. Nejběžnějším a nejznámějším uměleckým projevem tohoto lidu je hrnčířství. Přes 90% dochovaných zbytků je keramika a téměř všechny scény zobrazené nějakou jinou technikou se objevují též ve formě nádob z pálené hlíny.
Lidé kultury Mochica (Moches) jsou proslulí portrétováním svých „huacos“, různými aspekty své společnosti, osobnostmi svých pánů, tradicemi a rituály, lidskými projevy různých stavů mysli, ptáky i jinými zvířaty. Zde je nutné zdůraznit psa-naháče, se kterým člověk koexistoval a choval ho jako věrného společníka a kterému náleželo místo uvnitř rodiny.
Pes se všeobecně objevuje ve všech dokladech Mochica aktivit, v Mochica ikonografii, nachází se obvykle vedle kněze, válečníka nebo hlavní zobrazované postavy. Tato skutečnost, která byla do té doby patrná jen na scénách malovaných na keramice, byla potvrzena v roce 1987. Archeolog Walter Alva objevil uprostřed jílové plošiny, známé jako „Huanca Rajada“, hrob královské rodiny Moche, která zde vládla v 2. století n.l., vládce, válečníka a kněze, který byl nazván „Pán ze Sipánu“. Prvním nálezem byl ochránce hrobky s amputovanýma nohama, což symbolizovalo jeho povinnost navždy zůstat na tomto místě. V pohřební schránce byl potom „Pán ze Sipánu“, obklopený kostrami osmi služebníků, dvou konkubín a jednoho psa.
Velká část keramiky, která reprezentuje psa-naháče, byla nalezena v rozvinutých centrech kultury Sicán (900-1100 n.l.), nazvané podle archelogického „Project of Sicán“.
Studium předmětů svědčí o tehdejší znalosti druhů psů, neboť psi byli zobrazováni v různých pozicích a fázích vývoje. Tak je můžeme pozorovat při páření, postavení ve střehu, při krmení. Velmi často také představovali dechové nástroje jako jsou rohy, píšťaly. Někteří zobrazovaní psi mají obojky, což můžeme pokládat za způsob identifikace a to umožňovalo – možná bez záměru – jakýsi druh selekce, která v kombinaci s genetickou silou umožnila překlenout staletí zapomnění do našich dnů.
Úpadek kultury Moche poskytl prostor kultuře Chimu (1100-1470 n.l.), která vyplnila období přechodu mezi hegemonií Wari (700-1200 n.l.) a Inca (1100-1470 n.l.). Této kultuře patří největší množství keramiky. Podobně jako Moches portrétovali různé fáze života, kojení redukovaného počtu mláďat, jako je tomu dnes, klidné odpočívání a jiné momenty. Chování v domácnostech opláceli psi svými službami. Střežili obyvatele proti útokům sousedů a také hubili hlodavce a hmyz ohrožující úrodu.
Také jiné regiony před obdobím Inca modelovaly psa naháče ve svých artefaktech. Kultura Chancay (1200-1470) zobrazovala ve stylu černé a bílé životní cyklus psa-naháče. Snad nejcharakterističtější je koitus na kulovité nádobě, jinde je pes naháč zobrazen v postoji ve střehu.
Inkové přinesli do Tahuantinsuyu svoji politickou a sociální organizaci a jejich stát začal dále expandovat na základě kulturní reciprocity, redistribučního systému a nižšího vývojové úrovně okolních obyvatel pobřeží. V některých případech Inkové získali nová území mírovou cestou, když původní obyvatelé přijali jejich státní systém. Na severu expandovali až k Loja a na jihovýchodě k Tucumánu a La Platě, nacházející se v současnosti na území Ekvádoru a Argentiny. Umělci z celé říše se přestěhovali do centra říše Cuzca. Pracovali zde stříbro a zlatotepci pro Inku-panovníka a šlechtice. Protože se stěhovali i se svým majetkem a domácími zvířaty, došlo ke značnému rozšíření psa-naháče po celé Jižní Americe, známého v Bolívii jako „Bolivian ccala“ a v severní Argentině jako pes „pila“.
Keramika, přes afinitu se sklem Mochica a Chimu, vykazovala vyspělejší techniku, což původně v ranném stadiu nebylo, protože vládl vysoký stupeň stereotypizace a pokles kvality i realismu. Kultura Inca sice přispěla novými formami, ale rukodělná technika a dekorativní modely zůstaly ve stylu původní kultury Chimu. Což je vidět na některých keramických výtvorech z této doby, které představují psa-naháče a odpovídají přesně tomuto stylu Chimu-Inca.
Přežití peruánského naháče během období vicekrálů a vznikajících republik je nepochybně zásluhou farmářů v pobřežní oblasti. Tito lidé dodržovali své staré tradice a zvyklosti, kde naháč byl používán jako účinný prostředek proti revmatismu a všem druhům chorob, o čemž detailně pojednává esej Hermilia Valdizána, nazvaný „Popular Medicine“, uveřejněný v minulém století. Naháč nebyl chován jen pro svoji léčitelskou kvalitu, ale též pro schopnost hubit hlodavce, kteří ohrožovali úrodu. Podobně pak jeho nedůvěřivá a podezíravá povaha vůči cizím lidem z něho učinila vynikajícího strážce. V současné době, když je chován na venkově, vyvíjí svůj lovecký instinkt, kromě toho je výborným domácím mazlíčkem – to jsou jeho vrozené vlastnosti, děděné již od nejstarších časů. Nejsme tedy daleko od skutečnosti, mluvíme-li o živoucím reliktu.
Čerpáno z Peruvian Kennel Club
Přeložila: Ludmila Hladíková
Standard peruánského naháče
ZEMĚ PŮVODU: Peru
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 08.10.2012
POUŽITÍ: společenský pes
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 5 Špicové a primitivní plemena
Sekce 6 Psi tzv. primitivního typu.
Bez pracovní zkoušky
ÚVOD: tito psi byli drženi jako rarita díky jejich genetické výbavě, protože v jednom vrhu se vyskytují osrstěná i bezsrstá štěňata. Bezsrstá varieta dosáhla historického milníku, když byla oficiálně uznána jako národní plemeno státu Peru. Stalo se tak roku 1985 během zasedání FCI v Amsterdamu díky iniciativě Ermanna Maniera. On byl autorem prvního standardu plemene, a proto bylo možné registrovat nové plemeno pod jménem Peruánský naháč s číslem: standard 310.
Uznání bezsrsté variety neodsunulo osrstěného příbuzného v zapomnění. Osrstěná varieta přezíraná v chovu se nyní dostává do hledáčku studií genomu, které vyzdvihují genetickou hodnotu plemene, a tím přispívá k zachování a vývoji plemene. Uznání osrstěné variety pro výstavy a chov prospívá rozšíření genetické variability, zlepšení síly plemene a přitahuje nové chovatele.
Aby byla varieta registrována, musí být osrstěný jedinec potomkem dvou bezsrstých rodičů náležitě registrovaných v plemenné knize nebo chovné evidenci. Osrstěná varieta může být v chovu použita pouze s bezsrstým jedincem plemene a stejně v následujících generacích. Páření mezi osrstěnými jedinci plemene je zakázáno, stejně jako jejich registrace do jakékoliv plemenné knihy bez řádně registrovaných rodičů.
KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE: peruánský naháč byl během času díky své mimořádnosti předmětem zvědavosti Peruánců. V současnosti existují určité důkazy – například zobrazení psů na keramických předmětech různých civilizací z doby před vznikem incké říše (Virus, Mochica, Chancay, Chancay pod vlivem Tiahuanacoide a Chimu). V mnoha případech zahání neosrstěný pes pumu, hada nebo sokola; výjevy se sokolem jsou nejvýraznější v kultuře Chancay. Z těchto vyobrazení lze vyvodit závěr, že bezsrstý pes se objevil v archeologickém období před vznikem incké říše, tedy zhruba v době 300 let před naším letopočtem až 1460 našeho letopočtu.
CELKOVÝ VZHLED:celkově jde o elegantního a štíhlého psa, jehož vzhled vyjadřuje rychlost, sílu a harmonii; nikdy nesmí působit hrubým dojmem. Existují dvě variety: bezsrstá, jejímž hlavním znakem je absence srsti po celém těle a osrstěná varieta, která je po celém těle osrstěná.
Dalším zvláštním znakem bezsrsté variety je téměř vždy neúplný chrup spojený s vrozenou alopecií.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: kohoutková výška je k délce těla v poměru 1 : 1; u fen může být trup poněkud delší než u psů.
CHOVÁNÍ / CHARAKTER (POVAHA): ušlechtilý a velmi oddaný své rodině, přitom živý a bystrý; vůči cizím se jeví jako nedůvěřivý a ostražitý, je dobrým hlídacím psem.
HLAVA: lupoidního tvaru.
MOZKOVNA:
Lebka: mozkovna středních proporcí; rovnoběžník (horní linie obrysu tlamy a mozkovny jsou rovnoběžné), lehce rozbíhavé linie jsou přípustné. Při pohledu shora je lebka široká, směrem k nosu se zužuje. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuty. Týlní hrbol je málo vyjádřen
Stop: čelní sklon málo vyjádřený (zhruba 140°).
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nosní houba: dobrá pigmentace, barva nosní houby musí ladit k různým barvám kůže u bezsrsté variety a různým barvám srsti u osrstěné variety.
Tlama: Horní linie je při pohledu z profilu rovná.
Pysky: Musí být co nejnapjatější a musí přiléhat k dásním.
Čelisti / zuby: řezáky vykazují nůžkový skus. Absence jednoho nebo více zubů u bezsrsté variety je přípustná. Osrstěná varieta musí mít kompletní chrup s normálně vyvinutými zuby v normální pozici. Čelist není výrazně vyvinutá.
Líce: jsou normálně vyvinuty.
Oči: bystrý a inteligentní výraz, oči musí být střední velikosti, lehce mandlového tvaru, nesmí ležet příliš hluboko v očních jamkách, ani nesmí vystupovat. Musí být uloženy normálně a stejnoměrně, tzn. nesmí být uloženy příliš blízko u sebe, ani příliš daleko od sebe.
Barva se může lišit počínaje černou přes všechny odstíny hnědé až po žlutou, barva musí ladit s barvou kůže u bezsrsté variety a s barvou srsti u osrstěné variety. Obě oči vždy musí být stejné barvy. Barva očních víček dosahuje od černé po růžovou u psů se světlou obličejovou částí hlavy. Světlé barvy a růžová jsou přípustné, ale nejsou žádoucí.
Uši: je-li vzbuzena pozornost psa, musí být uši vzpřímené, v klidu jsou naproti tomu složeny dozadu. Uši jsou středně dlouhé, v nasazení jsou uši široké a ke konci se postupně zužují a vybíhají téměř do špičky. Nasazení ucha začíná v horní oblasti lebeční a poté vede stranou a končí šikmo; jsou-li uši postaveny, tvoří osy uší proměnlivý úhel o velikosti od 50° do zhruba 90°.
KRK:
Horní linie: klenutá (konvexní).
Délka: Zhruba stejné délky jako hlava.
Tvar: téměř kuželovitý (komolý kužel); pružný, dobře osvalený.
Kůže: tenká, hladká a pružná; dobře přiléhající k podkoží; žádný lalok.
TRUP: Středních proporcí.
Horní linie:: rovná, ačkoliv někteří psi vykazují konvexní klenutí v partii hřbetu / beder, které se na úrovni zádi ztrácí.
Kohoutek:: málo zdůrazněný.
Hřbet:: rovný; dobře vyvinuté hřbetní svalstvo často vystupuje konvexně oboustranně až k oblasti beder.
Bedra:: silná a dobře osvalená; jejich délka dosahuje zhruba 1/5 kohoutkové výšky.
Záď:: horní linie je lehce konvexní, její sklon vůči horizontále je zhruba 40. Pevná a svalnatá stavba zádi zaručuje dobrý posuv z pánevní končetiny.
Hruď:: při pohledu zepředu musí hrudník vykazovat dobrou, ale ne přehnanou šířku; dosahuje téměř k lokti; žebra musí být lehce klenutá, nikdy ne plochá; obvod hrudníku měřený za lokty musí být zhruba o 18 % větší než kohoutková výška.
Dolní linie a břicho:: dolní linie opisuje elegantní a dobře zdůrazněnou křivku, která vychází z dolní části hrudníku a probíhá elegantně podél dobře (ale nikoliv přehnaně) vtaženého břicha.
OCAS: ocas je nízko nasazen, u kořene je silný a zužuje se ke špičce, při vzrušení smí pes nést ocas zvednutý, volně zahnutý nad linií hřbetu, ale nikdy ne zahnutý tolik, aby byl ocas zatočen. V klidu ocas spadá dolů a na konci vykazuje lehce nahoru zahnutý háček. Ocas bývá někdy vtažený pod břicho, délkou dosahuje téměř k hleznu, musí být kompletní, nekupírovaný.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: dobře postavené pod trupem, při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny svislé a lokty nejsou vytočeny. Úhel mezi ramenem / nadloktím se pohybuje zhruba mezi 100° a 120°. Při pohledu ze strany je úhel mezi 15° až 20°.
Přední tlapy: jsou středně dlouhé a podobají se zaječí tlapce, polštářky tlap jsou silné a odolávají horku. Kůže mezi prsty je dobře vyvinutá. U černých psů se dává přednost černým drápům, u světleji zbarvených psů světlým drápům.
PÁNEVNÍ KONČETINY: svaly jsou oblé a pružné, křivka hýždí výrazně vystupuje. Úhel mezi kyčelní kostí / stehenní kostí se pohybuje zhruba mezi 120° a 130° a úhel mezi stehenní kostí a holení musí být 140°. Při pohledu zezadu musí být pánevní končetiny postaveny svisle.
Zadní tlapy: jako tlapy hrudních končetin.
POHYB/CHODY: vzhledem k výše popsanému zaúhlení končetin se tito psi pohybují spíše krátkým, ale rychlým krokem, přitom však současně pružným a měkkým krokem. Končetiny se při pohledu zepředu či zezadu musí pohybovat v jedné přímce.
KŮŽE: Kůže na celém povrchu těla má být hladká a pružná. U bezsrsté variety se na hlavě, kolem očí a na lících mohou tvořit oblé, téměř soustředné linie. Bylo zjištěno, že vnitřní i vnější teplota těchto psů odpovídá přesně teplotě jiných plemen (osrstěných či bezsrstých). Chybějící osrstění způsobuje okamžité a přímé vydávání tepla, přičemž u osrstěných psů se teplo odvádí prostřednictvím srsti přirozeným oběhem vzduchu.
BARVA:barva kůže bezsrsté variety může být od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní čerň, modročernou, všechny odstíny šedé, všechny odstíny genetické modré, tmavě hnědá až po světle plavou. Všechny tyto barvy mohou být jednobarevné nebo se mohou vyskytovat s bíle či růžově zbarveným skvrnami kdekoliv na těle. Bílé nebo růžové skvrny nesmí pokrývat více než 1/3 těla. Jednobarevné zbarvení je preferováno.
OSRSTĚNÍ
Bezsrstá varieta: bez srsti, pouze zbytky srsti na hlavě a na koncích končetin a na ocase je povoleno. Někdy pár řídkých chlupů na hřbetu. Tyto chlupy pak mohou být jakékoliv barvy nebo kombinace barev.
Osrstěná varieta: hladká, krátká a přiléhavá srst. Osrstění může být jakékoliv barvy nebo kombinace barev.
BARVA: Barva srsti může být od černé u černých psů, přes břidlicově černou, sloní čerň, modročernou, všechny odstíny šedé, tmavě hnědou až po světle plavou. Všechny tyto barvy mohou být jednobarevné nebo se mohou vyskytovat s růžově zbarveným skvrnami kdekoliv na těle.
VELIKOST A HMOTNOST :
Kohoutková výška: U psů a fen existují tři velikosti:
Malý: od 25 do 40 cm (9 3/4 až 15 3/4 palce);
Střední: od 41 do 50 cm (15 3/4 až 19 3/4 palce);
Velký: od 51 do 65 cm (19 3/4 až 25 3/4 palce).
Hmotnost: Hmotnost psů a fen je v odpovídajícím poměru s velikostí:
Malý: od 4 do 8 kg (8,8 až 17,6 liber).
Střední: od 8 do 12 kg (17,6 až 26,4 liber).
Velký: od 12 do 25 kg (26,4 až 55,1 liber).
VADY:
jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou a jejímu vlivu na zdraví a blaho psa.
- Polovzpřímené uši, jedno či obě
- Klešťový skus
- Absence PM1 u osrstěné variety
- Bílé či růžové skvrny pokrývající vice než 1/3 těla u bezsrsté variety
- Přítomnost paspárků
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- Agresivní nebo příliš bázlivý pes
- Pes jasně vykazující fyzické či povahové abnormality by měl být diskvalifikován
- Předkus nebo podkus
- Odchylky čelisti (tzn. zkřivená čelist)
- Absence více než jednoho zubu u osrstěné variety
- Visící nebo kupírované uši
- Jazyk za normálních okolností visící z tlamy (paralyzovaný)
- Oči různých barev (heterochromatické)
- Vrozená ztráta ocasu, krátký nebo kupírovaný ocas
- U bezsrsté variety: přítomnost srsti na místech těla, která standard nedovoluje
- Zcela či částečně nepigmentovaná nosní houba
- Kohoutková výška nad 65 cm a méně než 25 cm
- Albinismus.
Pozn.:
- Psi musí mít dvě očividně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
- Pouze funkčně a klinicky zdraví psi se stavbou typickou pro plemeno by měli být používáni pro chov.
|